Časté dotazy

Strategie

  1. 1. Nevím o tom, že by nějaké strategie dávaly jakýkoli praktický smysl. Strategie jsou nekonkrétní, obecné a lze pod ně zahrnout cokoliv. V praxi se pak strategiemi zašťiťují zcela protichůdné projekty pro individuální potřeby.

    Pojmy strategie a projekt se poměrně často zaměňují. Pojďme se na ně podívat. Strategie chování, jednání a rozhodování se učíme od narození. Aniž bychom o tom nějak přemýšleli, využíváme je ve všech životních situacích, podle našich možností a schopností pro zařazení do rodiny a společnosti. Proto, abychom mohli chování označit za strategii, musíme vědět jaký má smysl - vizi -cílový stav ke kterému směřuje. Například chci poznávat svět, lidi mít možnost žít v zahraničí.K naplnění mé vize - mého cílového stavu provedu analýzu, , úvahu jak vizi s mými možnostmi mohu naplnit.Podle nich si pak vytyčím konkrétní dosažitelné cíle např. zkoušku z anglického jazyka a sehnat si v zahraničí stáž, brigádu. Tyto dílčícíle naplním konkrétními projekty - kroky s určením priorit. Např. vyberu si kurz AJ a do konce roku udělám zkoušku. Najdu si agentury a budu na příští rok hledat v anglicky mluvících zemích stáž, nebo brigádu.Konkrétní činnosti - projekty volím podle toho, zda odpovídají smyslu snažení - poznávat lidi a svět. Pokud se nabídne možnost mohu dílčí cíle a konkrétní činnosti - projekty upravit a změnit.Pokud mám jasnou vizi, mám cíle a priority, umím volit i konkrétní projekty. Transparentní stanovení vize, dosažitelných cílů a kroků k řešení vytváří vzory pro opakování, následování, inspiruje, vytváří podmínky pro spolupráci a budování společenství a struktur.

  2. 2. Sledovat nějaké “společenské” strategie je nad moje schopnosti a možnosti. Nevyznám se v tom, nerozumím tomu.

    Aby bylo možné mluvit o tom, že existuje nějaká “společenská strategie” je nutné, aby napřed existovala shoda na obecném cíli -vizi pro jehož naplnění strategie vzniká.Například chceme v pandemii covidu ochránit životy lidí a minimalizovat dopady pandemie na život obyvatel. To je žádoucí představa cílového stavu. Dle vize je pak možné podle analýz stanovit dosažitelné dílčí společenské cíle. Zabránění komunitnímu šíření, přednostní ochrana rizikových skupin, zajistit organizační a personální kapacity pro krizové řízení a koordinaci, vytvořit zdroje pro financování řešení krize a nutné kompenzace dopadů a až to bude možné chránit vakcinací. Počítat s tím, že neutralizace pandemie trvá cca 2-3 roky. Dle cílů pak navrhovat konkrétní opatření. Jak se bude testovat, jak trasovat atd. Protože nikdy nebyla shoda ani na vizi vše fungovalo jen ad-hoc. Pokud mají být plány funkční, musí jim ti, kdo je naplňují, rozumět. Musejí jim důvěřovat a musí být pro ně smysluplné a realizovatelné. Místní profesionální správa je pak podle obecného postupu, v souladu s cíli schopna sama doporučit pro místní podmínky, konkrétní kroky a dle rozhodnutí samospráv je aktivně řídit. Pokud existuje na všech úrovních státu stabilní koordinovaná profesionální správa, pak lze s občany strukturovaně komunikovat a řešit s nimi jejich konkrétní místní problémy s ohledem na potřeby celku. To ČR chybí, pokud vzniknou strategie nemá je kdo realizovat a celý proces není srozumitelný a transparentní.Občan nemá možnost sledovat data, ani řešit strategie. Je úkolem samospráv, aby s občany komunikovala, zastupovala je v jednání s odborníky. Ověřila si s občany shodu na společné vizi, a srozumitelně prezentovala společenské dílčí cíle. Podle cílů pak občanům odůvodnila rozhodnutí o konkrétních krocích.

  3. 3. Nelíbí se mi, že by mi měl někdo přes strategie říkat, co mám a nemám dělat. To je omezování svobody. Pokud to nezakazuje zákon, pak ať si každý dělá, co chce.

    Strategie jsou ze svého principu doporučující. Pokud jsou dobře zpracované zahrnují reálnou znalost a poznání. Ukazují cestu, jak lze toto poznání při naplňování smyslu, vize, směřování přes dosahování dílčích cílů využít. Základním předpokladem proto je shoda na společné vizi. Pokud tato shoda chybí, nemá cenu řešit strategie, ale data a argumenty jaká vize je správná. Pokud se bavíme o udržitelném rozvoji, je tento pouhým strategickým cílem, jak vytvořit předpoklady pro naplnění smyslu snažení, kterým je uchování života a záchrana ekosystémů naší planety pro budoucí generace. Světoví leadeři se shodli, že je naší povinností jednat a vyvinout úsilí, jak smyslu snažení dosáhnout. Není reálné vytvářet globální zákony, ale je reálná globální kultura a stanovování společně dosažitelných strategických cílů. Odpovědnost je sestra svobody. Míra naší svobody je poměřována naší schopností přijímat vlastní odpovědnost. Strategie umožňují hledat svobodně vlastní odpovědnou cestu. Pokud najdu lepší řešení než ostatní, mohu je inspirovat a v globálně propojeném světě ovlivnit i strategické cíle a směřování. Ještě nikdy v historii lidstva nebyl občan konfrontován s globální odpovědností tak jako dnes.

  4. 4. Jak chcete zajistit, aby se strategie reálně zohledňovaly? Pokud nemají podobu zákona a nejsou právně vymahatelné nebude je u nás brát vážně.

    Pokud existuje shoda na vizi, pak přirozeně každý odpovědný subjekt hledá způsob, jak vizi sledovat a naplňovat. Za tímto účelem si pak sám zpracovává vlastní strategii a nastavuje si vlastní strategické cíle. V běžném životě a soukromém sektoru je tento postup zcela přirozený a zákony jsou zde jen jako mantinely, které vymezují společné hřiště, aby byl po něm zajištěn bezpečný pohyb pro všechny. Pro veřejnou správu je vyjednání shody municipalit na vizi a stanovení strategických cílů klíčovým předpokladem pro stanovování priorit a posuzování souladu s veřejným zájmem. Tedy pro schopnost správy země reálně zjišťovat, prosazovat a ověřovat podobu veřejného zájmu. Bohužel ČR má příliš mnoho malých samospráv, které sice dokáží komunikovat s občany a umí si vytyčit strategické cíle, ale už nejsou schopny zajistit profesionální správu pro jejich implementaci, kontrolu a plnění, a tak není zajištěna potřebná stabilita a vše se v rámci volebního cyklu proměňuje. Velká města mají profesionální správu, ale často chybí schopnost komunikovat s občany. Umí si také vytyčit vizi a nastavit strategické cíle, ale nedokáží zajistit smysluplnou přípravu a implementaci konkrétních opatření a projektů. Řešení nenabízí nové zákony, ale vytvoření podmínek pro aktivní management ve smysluplném konkrétním územním celku prostřednictvím profesionální správy.

  5. 5. V čem jsou doporučené postupy pro strategické plánování a řízení přínosné? Nikdy jsem takto nepracoval a k úspěchu v životě jsem je nepotřeboval.

    Každý má své strategie a postupy a každý sleduje nějaké strategické cíle. Transparentní pojmenování cílů a nastavení profesionální správy schopné koordinovat, spolupracovat, sledovat plnění cílů umožňuje cíle vyhodnocovat a dávat municipalitám adekvátní zpětnou vazbu. Vytváří se tak transparentní prostředí, které umožňuje hledat, hodnotit a posuzovat synergické efekty. Určit priority a vybírat nejvhodnější a nejpřínosnější řešení. Má tedy zásadní dopad do reálného, účinného a smysluplného naplňování cílů a vizí, které si sami občané prostřednictvím svých volených samospráv vytyčili.

  6. 6. Není zbytečná ztráta času usilovat o to co tady vlastně nikdo nechce? Pokud se reálně podívám, jak ke strategickému řízení a rozhodování přistupují obce a města, pak zjistím, že strategie se dělají pro to, aby bylo možné čerpat dotace.

    Zavedení strategického plánování a řízení je nutným předpokladem pro zajištění prosperity a elementární konkurenceschopnosti celé ČR v EU a ve světě. Globální propojení a vlivy jsou tak rychlé a bezprostřední, že stávající neflexibilní resortní plánování a řízení, kdy každý úředník čeká na konkrétní nařízení, není funkční. Pro zachování sociální soudržnosti, enviromentální odpovědnosti a ekonomické prosperity je nutný celostní přístup, který tyto tři pilíře neustále zohledňuje. Je nutné přiznat, že stát ani kraj není schopen mikromanagementu a realizace konkrétních projektů, ale řeší infrastrukturu, celkové jevy a struktury. Konkrétní projekty – akční plány realizují spolu s občany samotné obce. Je to subsidiární přístup, kdy se vše rozhoduje vždy na té nejnižší možné úrovni. Pro něj je nutné vytvořit vhodné podmínky uspořádáním území do smysluplných celků. Celků, které mají profesionální správu a umožňují konkrétní rozhodování v konkrétním místě tak, aby naplňovalo konkrétní potřeby jednotlivců, ale zároveň bylo v souladu se společenskými cíli.

  7. 7. Existují nějaké příklady dobré praxe strategického plánování a řízení ze kterých by bylo možné vycházet?

    Po více jak 30 letech svobodného rozvoje je patrné, že obce a města, které jsou přiměřeně velká, aby dokázala zajistit většinu potřeb svých občanů a zároveň jsou přiměřeně malá, aby dokázala najít shodu na společných vizích a cílech mohou být úspěšná. Zpravidla jsou zapojeny do agendy 21. Mají zpracované strategické dokumenty. Dokáží vytvářet přátelské prostředí, vytyčovat si společné cíle a postupně je dle stanovených priorit naplňovat. Mají profesionální správu, umí komunikovat s občany, kteří znají svoje zastupitele, dokáží aktivovat a zapojit občany. Pořádají různé formy kulatých stolů a nastavují pravidla pro udržitelná management. Informovaní občané pak dokáží dobře volit a tím zajistit kontinuitu rozhodovací praxe. Příklady dobré praxe prokazují životaschopnost uspořádání podle spádových území a potřebnost účinné profesionální správy, která dokáže v rámci kulatých stolů účinně neformálně koordinovat a připravovat podklady municipalitám pro odpovědné a informované rozhodování.